Víte, jaký má dolet legendární, zkušeným pilotem řízený stíhací dolnoplošník Messerschmitt Bf 109?
Přes 600 km.
Jsme turistický oddíl Veverk a u nás tyhle, a mnohé jiné věci ví i menši děti...
Díky Tomovi. Na schůzkách, výpravách, táborech, všude jste měli možnost jej často v posledních letech zastihnout v rozhovoru či již takřka odborném výkladu. O tom, v čem byla například zásadní chyba Spojenců v oblasti vývoje letadel či která vojenská čepice je naprosto jinak zelená než jiná - jinak zelená - vojenská čepice...
Ano, přiznávám, my ostatní na vojenství nikdy nebyli zrovna experti, ale on ano. A my se s ním hrdě chlubili. Když jste se poptali, dokázal podat ucelený, obsáhlý výklad na vybraná vojenská témata, nejraději letecká a i zachraňovat naši čest před odborníky v muzeích, zatímco naši nejmenší s nosem ve vytrínách halasně dumali, jestli je mezi vsemi těmi divně zmuchlanými plechy vlastně nějaký rozdíl.
Nebylo tomu tak ale vždy.
I on byl kdysi malý a halasný - chodil k nám od prvních školních let a mezi námi vyrostl.
Kdybyste s námi před sedmi lety stáli v pátek na nádraží při odjezdu na výpravu, dřive byste ho slyšeli, než viděli. Tak, jak byl drobný, tak byl hlučný. Malý amplion. Zesiloval všechna slova a myšlenky, které mu vypluly na mysl. A že mu to opravdu pálilo... Vískal své postřehy při jízdě vlakem, nespoutaně vesele halasil své zážitky při našich putováních a rozjařeně hulákal nadšením při jakýchkoli hrách... včetně tiché pošty.
Jediná šance na utišení a zklidnění vší té nespoutané energie byla vzít jej cestou za ruku a hrát s ním slovní fotbal. Ten byl však předem prohrán – malý Tomášek měl totiž nevyčerpatelnou slovní zásobu, kterou vás bezostyšně drtil. Nezbývalo tedy, než si trpělivě počkat na další den, kdy mu vyčerpané hlasivky vypověděly nadlidskou službu a on tak už jen tiše pobíhal a alespoň… vehementně ukazoval.
Pak ale rostl. Z malého čerta se stal mladý kluk, který trpělivě vysvětloval nejmenším, proč si třeba musí zabalit věci tak, a ne jinak, a který podporoval ztrápené pochodující batůžky stejně, jako kdysi podporovali větší jeho.
Mezi naší partou byste ho poznali. Na výpravy jezdil v kompletní československé uniformě vzor 50, na ramenou původní batoh a pod kabátem polní blůzu.
Nebylo to nepromokavé, nebylo to pohodlné a nebylo v tom teplo. Tom byl ale na výsost spokojen. Bylo to autentické. Všudypřítomná vojenská čapka seděla na hlavě, o záď mu s každým krokem pleskala pěšácká polní lopatka, kterou samozřejmě nikdy nikde nemohl potřebovat, a svačinové rohlíky čekaly u pasu - znatelně ohlé v kožené brašně na zásobníky. Naprostá paráda, spokojenost.
Vždy si ho budeme tak pamatovat. Jak si to štráduje, kompletně vybaven, spokojen.
Věřím, že všechny dny, které byly Tomovi dány, prožil naplno a vím, že je s rodiči, rodinou, přáteli a kamarády prožil šťastně. Je mi lito, ze teď, zase na nějakou dobu, spolu nevyrazíme na kempy či jinam, ale uklidňuje mne představa, že si již teď Tom někde pochvalně mručí při své předletové kontrole, pobíhá kolem stroje, a pak, v letecké čapce s brýlemi, nadšeně roztáčí vrtule k dalšímu letu kamkoli, kam si jen bude přát. Přejme mu to.
Víte, jaký má dolet legendární, zkušeným pilotem řízený stíhací dolnoplošník Messerschmitt Bf 109?
...
Tak šťastný let, Tome, a zatím...